Rouds We

Pusť si beat a začni číst.....

Šepot jehly na starém vinylu doprovází každý můj krok po mokrém asfaltu, jako by město samo bylo gramofonovou deskou, na které se točím pořád dokola. Lampy nad hlavou bzučí v nepravidelném rytmu a vrhají na zem zkreslené stíny, které se natahují jako prsty, co mě chtějí chytit za kotníky a stáhnout zpátky do tmy. Ten klavírní motiv mi šeptá do ucha příběhy, které jsem nechala v zaplivaných vchodech o tři bloky dál, a snaží se mě přesvědčit, že se musím vrátit tam, kde jsem začala.

Bicí jsou jako připomínka, že město ze mě vymačká i poslední kapku pravdy. Cesty se kroutí a ty nekonečné kruhy se mi dřív točily v duši jako drážka, ve které uvízla jehla na vynilu přesně tam, kde končí naděje. Ale teď cítím to prasknutí ve sluchátkách, ten moment, kdy se stará bolest mění v prázdné šumění na pozadí. Moje deska právě přeskočila.

Všechno to padá do tmy, mizí to v mlze, která se válí u země jako těžký závěs za scénou, na které už nechci hrát. V duši mám klid, který studí a hřeje zároveň. Je to klid vlka, co se utrhl z řetězu a teď kráčí nocí.....

Jdu dál. Město za mými zády tichne a já konečně slyším vlastní tlukot srdce, který už nehledá cestu zpátky. Ta deska se sice točí dál, ale já už nejsem ta hudba co na ní hraje.

WeRa AKAI StillRoom.art

Jsem ticho mezi tóny, to , které odešlo uprostřed refrénu, zatímco se deska točí dál....