Maják

Maják WeRaStillRoom.art

Někdy ke mně můj beat promlouvá až po čase. Musí se naposlouchat, myšlenky se musí vyčistit a pak se energie a ticho valí spolu s melodií na basové lince jako příval vlny na okraj pláže.

Lidé si často pletou ticho s prázdnotou a mají potřebu ji okamžitě něčím vyplnit. Ale pro mě je ticho stejně důležité jako pauza v beatu. Bez ní by ten rytmus ztratil dech. Bez ní by se ty tóny do sebe nemohly tak hluboce vpít.

Moje beaty, moje ticho, můj šum i hluk se pro mě staly majákem.

Maják neběhá po pláži a neprosí lodě, aby zakotvily. Maják prostě jen je. Stojí pevně v základech na kraji mola, i když se moře kolem něj snaží svou silou uhladit skálu, na které stojí.

Svítí skrze mlhu a čeká na ty, kteří vědí, že v každém tichu je schované volání domů.

V tom tichu mezi mými záblesky šumu je ukryté světlo, které ti může hrát na cestu, když všechny hvězdy spí.

Tenhle beat je pro všechny lodě, které se bojí světla, ale v noci k němu stejně podvědomě plují.